Eucharistie a mše svatá

Zázrak Boží přítomnosti na každé mši je největším důkazem Kristovi lásky k nám a Jehou touhy po osobním vztahu s námi.

Otázky

Proč katolická církev věří, že Ježíš je opravdu přítomen v Eucharistii?

Katolická církev věří, že Ježíš Kristus je ve Svaté Eucharistii přítomen doopravdy a ne jen symbolicky – jeho tělo, krev, duše a božskost. Tahle víra je založena na Svatém Písmu:

“Já jsem chléb života. Vaši otcové jedli na poušti manu, a zemřeli. Toto je chléb, který sestupuje z nebe: kdo z něho jí, nezemře.Já jsem ten chléb živý, který sestoupil z nebe; kdo jí z tohoto chleba, živ bude navěky. A chléb, který já dám, je mé tělo, dané za život světa.”
Židé se mezi sebou přeli: “Jak nám ten člověk může dát k jídlu své tělo?”Ježíš jim řekl: “Amen, amen, pravím vám, nebudete-li jíst tělo Syna člověka a pít jeho krev, nebudete mít v sobě život. Kdo jí mé tělo a pije mou krev, má život věčný a já ho vzkřísím v poslední den.
Neboť mé tělo je pravý pokrm a má krev pravý nápoj. Kdo jí mé tělo a pije mou krev, zůstává ve mně a já v něm.”
(Jan 6;48 – 56).Navíc, i raní církevní otcové buď naznačovali, nebo přímo mluvili o tom, že chléb a víno obětováno na počas slavení Poslední večeře je doopravdy tělo a krev Ježíše Krista. Jinak řečeno, učení církve je v téhle otázce to samé učení, kterému věřili křesťané před 2000 lety.

Tenhle zázrak Boží fyzické přítomnosti v každé svaté mši je nejopravdivějším důkazem Kristovy lásky k nám a Jeho touhy po osobním vztahu s každým z nás.

Víc z Písma o Boží přítomnosti v Eucharistii:

• V aramejštině, což je řeč, ktrerou mluvil Kristus, symbolický význam “jíst tělo” nebo “pít krev” označoval akt perzekuce nebo-li napadení. Viz. Žalmy 27;2: “Když se na mě vrhli zlovolníci, aby pozřeli mé tělo, protivníci, moji nepřátelé, sami klopýtli a padli.”

• Izajáš 9;18-20:”Země se zatměla pro prchlivost Hospodina zástupů a lid se stal potravou ohně; nikdo nemá soucit ani s bratrem. Hltá, co je napravo, a zůstává hladový, požírá nalevo, a sytý není, požírá maso své vlastní paže,Manases Efrajima, Efrajim Manasesa a na Judu se vrhají společně. Tím vším se jeho hněv neodvrátil a jeho ruka zůstává napřažena.”

• Izajáš 49;26: “Tvé utiskovatele nakrmím jejich vlastním masem, jako moštem se opojí vlastní krví. I pozná všechno tvorstvo, že já Hospodin jsem tvůj spasitel a tvůj vykupitel, Přesilný Jákobův.”

• Micheáš 3;3: “Požírají maso mého lidu, sdírají z nich kůži a lámou jim kosti, jako by je kouskovali do hrnce, jak do kotle maso.”

• 2 Samuelova 23;17: “Řekl: “Hospodine, nechť jsem dalek toho, abych udělal něco takového. Což to není krev mužů, kteří šli s nasazením života?” Proto se jí nechtěl napít. To vykonali ti tři bohatýři.”

• Zjevení Janovo 17;6: “Viděl jsem tu ženu, zpitou krví svatých a krví Ježíšových svědků. Velice jsem užasl, když jsem ji viděl.”

• Zjevení Janovo 17;16: “A těch deset rohů, které jsi viděl, i ta šelma pojmou nevěstku v nenávist, oberou ji o všecko až do naha a budou rvát její tělo a spálí ji ohněm.”

Kdyby tedy Ježíš mluvil o jezení svého těla a pití své krve pouze symbolicky, jak to intepretují protestanti, co by tím opravdu myslel by bylo: “Kdokoli mě pronásleduje a útočí na mě bude mít věčný život” – což je, samozřejmě, nesmysl.

Víno a chléb nejsou běžné nebo přirozené symboly těla a krve. Nazývat člověka “liškou” je pochopitelný symbol přefíkanosti. Nazvat člověka “chlebem” není pochopitelný symbol bez dalšího vysvětlení. Buď by byly tyhle symboly jasně vysvětleny (což se nestalo), nebo Ježíš mluvil doslovně (což se stalo).

Taken from Beginning Apologetics, How to Explain and Defend the Catholic Faith, by San Juan Catholic Seminars, P.O. Box 5253, Farmington, NM 87499-52539889

Proč nekatolíci nemůžou přistupovat ke Svatému přijímání v katolické církvi?

Tohle je běžná otázka kladená nejen nekatolíky ale i katolíky. Katolíci můžou přistupovat k přijímaní v jiné církvi, proč tedy i ostatní nemůžou přijímat s katolíky v jejich církvi?

Katolíci věří, že to, co se jeví jako víno a chléb je ve skutečnosti opravdové tělo a krev Ježíše Krista a ne jenom jejích symboly. Když katolíci přijímají Eucharistii, je to projev jednoty se všemi, kteří jsou ve společenství s katolickou církví po celém světě, udržujíc víru v Ježíšovou eucharistickou přítomnost. Proto jenom ti, kteří věří v opravdovou přítomnost Ježíše se můžou podílet na téhle svátosti zjednocení s Kristem a církví. “… slavení eucharistické oběti je zcela zaměřeno na důvěrné spojení věřících s Kristem ve svatém přijímání.”
(Katechismus katolické církve, 1382).

Katolická víra nám nedovoluje slavit tuhle jednotící svátost s jinými křesťany pokud jsou zde pořád neshody ohledně Eucharistie samotné. Nicméně, katolíci se neustále modlí za den, kdy se s ostatními křesťany smíří a skrze Svátost oltární budou společne sdílet jednotu Božích dětí.

Konference biskupů Spojených států vyjádřuje tuto touhu po jednotě:

“Modlíme se, aby nás křest a působení Ducha Svatého v Eucharistii přitáhli k sobě navzájem a rozptýlili odlišnosti, které nás rozdělují. Prosíme, aby se tyhle odlišnosti oslabili a nakonec úplně zmizeli, v souladu s Ježíšovou modlitbou: ‘… aby všichni byli jedno’” (Jan 17;21).

Proč prostestanti nevěří Janovi 6, ve které Ježíš říká, že jeho tělo je skutečným pokrmem a krev skutečným nápojem?

Nevíme! V Matoušovi 26, Markovi 14 a Lukášovi 22 Ježíš říká o chlebu: “Toto je mé tělo.” O víně hovoří: “Toto je má krev.” Neříká: “Tohle je symbolické,” nebo “tohle reprezentuje,” říká, že to JE. V Janovi 6 tuhle skutečnost opakuje, což nedělá nikde jinde ve Svatém Písmu, aby zdůraznil, že od nás očekává, že opravdu budeme jíst jeho tělo a pít jeho krev a aby potvrdil, že jeho tělo je skutečný pokrm a krev skutečný nápoj.

Kdokoli tvrdí, že Ježíš mluví symbolicky, nikoli doslova, se jednoduše odmítá podívat na tyhle skutečnosti: (1) Židé si vyložili Ježíšova slova doslova – viz. Jan 6;52. (2) Jeho učedníci si je taky vyložili doslova – viz. Jan 6;60. (3) I Apoštolové si je vyložili doslova – viz. Jan 6; 67-69. Pokud ho každý, kdo jej slyšel mluvit vzal doslova, pak otázka zní: Proč někdo dnes, 2000 let poté, interpretuje Ježíšova slova symbolicky?

Ježíš jasně hovoří o těle které vydá za život světa, což udělal na kříži. Ti, kdo věří, že Ježíš mluví pouze symbolicky v Janovi 6, narazí na skutečný problém, když přijdou k verši 51. Položil Ježíš své skutečné tělo a krev za život světa, nebo to bylo symbolické tělo a symbolická krev?

Je katolická mše opravdu stejná na celém světě pokaždé když se slaví?

Ano! Nezáleží na místě nebo čase, vždy si můžete být jistí tím, co se na mši bude dít.

Ježíš slavil svou první mši s učedníky u Poslední večeře krátce před Jeho ukřižováním. Učedníkům přikázal: “To čiňte na mou památku” (Lukáš 22;19). Slavení mše se pak stalo hlavním způsobem uctívaní v raní Církvi. Rekonstrukce Poslední večeře, jak Ježíš přikázal.

Každá mše od té doby připomíná Ježíšovou obětu na kříži skrze Eucharistii. Protože mše zpřítomňuje obětu na Kalvárii, katolíci na celém světě se sdružují aby se účastnili na Kristově věčné oběti za naše hříchy. Na slavení tyhle “pokračující” mše je něco fascinujícího – ustanovená Kristem, praktizována ranou církví… s celou komunitou katolíků na celém světě… i v nebi.
Považuji katolickou mši za nesmírně nudnou. Co s tím můžu dělat?

Za prvé, hodně věcí se nám jeví nudných nevěnujeme-li dostatečné množství času tomu, abychom se o nich co nejvíc naučili. Možná si vzpomenete na nějaký druh sportu, který se zdál být opravdu nezáživný a matoucí předtím jak jste se naučili pravidla hry. Pak se všecho stalo mnohem více zajímavým! Proč? Protože jste najednou byli “v obraze”, což značně zlepšilo celou situaci.
Čím víc se naučíme o mši, tím víc si ji zamilujeme a budeme schopni prožívat. Když objevíte biblický původ částí mše, proč stojíme, klečíme nebo sedíme a jak důležitá je Eucharistie v našich životech, začnete se těšit na všechny tyhle součástí mše, protože budete vědět co se děje a proč.

Cvičit svou víru je jako trénovat jakýkoliv sport. Někdy to může být hodně náročné, ale musíme si pamatovat, že trénink vede k cíli – hře samotné. Na každé mši si “nacvičujeme” uctívaní Boha v nebi, ke kterému spějeme – kde nebude žádná nuda, pouze nekonečná radost. Začněte přistupovat ke mši jako k příležitosti cvičit se v modlitbě, hovoření s Bohem; poznávejte Bibli skrze liturgii slova, a podobně.

Další zdroje

Apologetické odkazy

Biblické pasáže

Katechismus katolické církve

Církevní otcové

Doporučené čtení

Hostina Beránkova
Scott Hahn
Kniha amerického teologa a biblisty čtivým způsobem představuje knihu Zjevení svatého apoštola Jana jako mystické zobrazení naplnění času, které se odráží i ve slavení eucharistie. Mše svatá se tak stává klíčem k porozumění knize Zjevení, což si uvědomovali už církevní otcové, a mluví o tom také Druhý vatikánský koncil i Katechismus katolické církve. Autor pomáhá čtenáři nejen najít si svou cestu k na první pohled komplikované a někdy i rozpaky vzbuzující knize Zjevení, ale rovněž objevit celou řadu důležitých rozměrů mše svaté, na které často zapomínáme nebo si je ani neuvědomujeme.

Liturgie a život
Klement Richter
Co vlastně znamená slovo liturgie? Co všechno patří k liturgickým slavnostem? Jaká je úloha laiků v liturgii? Nestojí tradice a obnova proti sobě? Co mají společného s liturgií sv. Martin, sv. Mkuláš a různé vánoční zvyky? Proč už vánoční doba nekončí Hromnicemi jako dříve? Kdy se vlastně mají slavit Velikonoce? Jsou liturgická znamení srozumitelná? To jsou některé z otázek, na které v této knížce odpovídá přední odborník v oboru liturgiky. Nejprve osvětluje pojem liturgie, její formy a místo v životě církevní obce. Pokračuje výkladem uchartistiké slavnosti a jednotlivých částí mše. V závěrečném oddílu pojednává o struktuře církevního roku, jeho hlavních svátcích a o vztahu liturgie k lidovým obyčejům. Kniha je zaměřena především prakticky, ale přináší čtenáři i množství poznatků z dějin teologie a histrického vývoje liturgie, zvláště v souvislosti s velkou liturgickou reformou Druhého vatikánskéh koncilu, které se podařilo překlenout staletý předěl mezi ritem a učením víry.

Eucharistie
Anselm Grun
V sérii knih Svátosti autor živě a přístupně popisuje a vysvětluje vznik, symboliku a smysl svátostí a zamýšlí se nad otázkou, jak můžeme svátosti slavit a jak z nich v našich konkrétních životních situacích můžeme žít a být požehnáním pro druhé.
Svátost Eucharistie je nejčastěji slavená svátost – mše svatá. Snad i proto nám může pokaždé připadat stejná. Opakováním však usměrňuje naše zdánlivě bezcílné bytí a navrací nás do jeho plnosti. Osvobozuje nás od ducha doby, který nás nutí dívat se na hodinky a mít ze všeho nějaký užitek. Vytváří prostor, v němž jde pouze o uskutečnění smyslu našeho vykoupeného bytí – prostor svobody, ve kterém nemusíme nic předkládat, nic dokazovat, ve kterém nemusíme podávat uspokojivý výkon. Když porozumíte tomu, co slavíme, budeme moci, plní radosti, pokračovat na své cestě.
Při slavení eucharistie prožíváme vlastní jádro naší víry. Avšak to také znamená, že všechny problémy naší víry a naše potíže se tak odstraní. Jde mnohem více o to, jak svou víru vyjadřujeme a o to, aby se dostala k dnešním lidem

O Eucharistii s Vojtěchem Kodetem
Vojtěch Kodet
Někteří lidé jsou jako kostelní okna. Sledují tisíce bohoslužeb, a nehne to s nimi. Po pravdě řečeno, prostá venkovská stařenka může být na eucharistii přítomná s větším užitkem než profesor liturgiky.
Text této knihy chce přispět právě k tomu, aby nám nesmírný dar svátosti eucharistie nezevšedněl.

Síla Eucharistie
Elias Vella
Elias Vella ve své knize mluví o eucharistii, která uzdravuje ducha, duši i tělo, osvobozuje, mění životy a vnáší do srdce klid. Ať se vám podaří sjednotit se s Ježíšem natolik, že začnete myslet tak, jak myslí Ježíš, a stejně i milovat.
Články a modlitby

Najděte farnost, kterou nazvete svým domovem

Pomoc při hledání fary ve Vašem okolí. MassTimes.org

Hledat