Otázky
-
Proč katolíci věří, že katolická církev je jediná pravá a že byla založena před 2000 lety samotným Ježíšem?
Katolická církev je jediná církev současnosti, která může tvrdit, že byla založená Ježíšem před 2000 lety. Ostatní denominace byly založeny různými lidmi mnohem později.
(Kolik let má vaše církev?)
U Matouše 16;18, Ježíš říká Petrovi: “A já ti pravím, že ty jsi Petr; a na této skále zbuduji svou církev a brány pekel ji nepřemohou.” Ježíš dává Petrovi a apoštolům moc vést Církev v Jeho jménu – tato moc je pak odevzdávána dál po celá staletí. Církev je Kristovo tělo.(Efezským 5;23). Kristus založil jednu církev – jedno tělo – aby nebylo víc “těl” které by si mohly odporovat v učení. Konec konců, Bůh nemůže odporovat sám sobě. Kristus také chtěl aby tahel církev byla viditelná, aby všichni mohli vidět, že církev je jednotná, stejně jako Ježíš a Otec jsou jedno. (Jan 17;22).
Tahle jediná, viditelná církev s konzistentním učením a mocí přijatou od Ježíše, která byla založena Kristem před 2000 lety, je katolická církev, “sloup a opora pravdy”. (1. Timoteovi 3;15).Jak říká Pavel: “Je snad Kristus rozdělen?”. (1. Korintským 1;13). Ne, to není to, co Kristus zamýšlel. On ustanovil pouze jednu Církev. -
Odkud obdržel papež autoritu vést pozemskou Církev? Jaké je katolické učení o apoštolské posloupnosti?
Aby jsme pochopili Ježíšův záměr s odevzdáváním autority k vedení Církve Petrovi a apotolům, musíme se podívat do Matoušova evangelia 16; 18 Kristus říká Petrovi, že je skalou, na které zbuduje Církev. Když katolíci používají výraz apoštolská posloupnost, odkazují na línii biskupů, která vede až spátky k apoštolům a k Petrovi jako prvnímu papeži. Apoštolskou tradici (autentické učení apoštolů) odvezdal Kristus apoštolům a ti dále jejich následovníkům. Nepřerušená linie papežů (nebo-li římských biskupů) a všech ostatních biskupů vedla Církev posledních 2000 let přesně jako to zamýšlel Kristus. (Matouš 28; 19-20).Ježíš vyslal apoštoly do světa s mocí učit a léčit a odpouštět hříchy. (Lukáš 9;1-2) (Jan 20;23). Tahle Bohem dána moc je praktizována biskupi katolické církve až dodnes.
-
Co to přesně znamená, když katolíci věří, že papež je neomylný?
Když Ježíš založil církev, ustanovil také člověka, aby ji vedl – papeže. Protože papež vede a učí církev v Kristově jménu, jeho učení je nevyhnutně neomylné. Ježíšova láska k církvi je manifestována i přes doktrinu papežské neomylnosti, která zabezpečuje, že papež je Bohem uchráněn od omylů v učení o věcech morálky a víry. Jak je tohle důkazem Ježíšově lásky? Nuže, Ježíš nechtěl nechat svou církev v temnotě. Chtěl, aby její učení bylo konzistentní, aby byl Jeho lid veden pravdou. Jádro papežské neomylnosti spočívá ve věrnosti Kristu. Všechno katolické učení je kristocentrické – vede ke Kristovi, který je středem učení církve. Proto katolická církev nemění své učení v závislosti od změn, které nastávají v kultuře a společnosti. Papež napomáhá uchovávat a prosazovat Ježíšovo učení. Kristus sám nám slíbil: “A hle, já jsem s vámi po všecky dny až do skonání tohoto věku”. (Matouš 28;20). Aby dodržel svůj slib, Ježíš dal církvi neporušenou linii papežů, kteří už po 2000 let učí s papežskou neomylností, kterou Kristus svěřil jejich úřadu.
-
Musí katolíci přijmout všechno co církev učí?
Je důležité uvědomit si, že pokud se chcete nazývat katolíkem, ale přitom sami si vybírat, které učení přijímáte a které odmítáte, dávate tím všem ostatním katolíkům signál, že můžou dělat to samé. Například – věříte, že ženy můžou byt kněžné… Článek 1577 v Katechismu říká: “Svátost svěcení platně přijímá pouze pokřtěný muž… Proto není možné svěcení žen.” Nebo si třeba myslíte, že antikoncepce je v pořádku. Článek 2370 ale hovoří, že antikoncepce je zlá. Když se rozhodnete “vyhodit” učení, které se vám nelíbí, podkopáváte moc, kterou dal Ježíš katolické církvi a rozhodujete se tak následovat “katechismus své vlastné církve” namísto učení Kristově katolické církve.
Pokud tomu všemu nevěříme, pokud sami sebe jmenujeme papeži a obcházíme tu či jinou doktrinu, naše víra už není katolická. Ano, někdy je obtížné následovat Krista a Jeho církev ve všem co učí, ale tyhle zdanlivé překážky bychom měli vnímat pouze jako semafor, který nás vede na naši cestě a chrání před nehodami, které by nám mohly ublížit a bránit proudu štěstí a milosti v našich životech.
-
Proč se v katolické církvi necítím naplněný?
Naneštěstí, někteří katolíci přiznávají, že cítí, že jejich duchovní život je prázdný. Každou neděli na mši svaté mají pocit, jako by jen bezmyšlenkovitě “opakovali pohyby”. Možná se necítí blízko Ježíše, nebo nebyli dostatečně přijati v jejích farnosti. Možná byli zklamáni hudbou, nebo lidma, kteří nejsou tak přátelští, jak doufali. Celkem vzato, všechny tyhle pocity můžou v lidech vyvolávat vnitřní dojem, že nejsou dostatečně naplněni v katolické církvi a někdy dokonce vedou k odloučení od církve. Někteří úplně přestanou praktizovat svou víru a jiní začnou chodit do jiné církve nebo společenství, které se jeví víc vzrušující a pozitivní. Řešení tyhle situace lze však najít přímo v katolické církvi – ať už je to hudba nebo kázání nebo něco jiného, co nám vadí, ve skutečnosti je katolická církev jediným místem, které nám nabízí skutečný Chléb z nebe: Ježíše Krista ve svaté eucharistii. Naše nejbližší setkání s Ježíšem se děje v okamžiku, kdy se nám On sám dává na každé svaté mši způsobem Oltární svátosti. Není nic co by bylo víc vzrušující!
Když si uvědomíme, že naše nejhlubší touha může byt naplněna jenom v Eucharistii, pochopíme, že je to právě eucharistie kde máme hledat skutečnou živost naší víry. A jenom katolická církev nás může živit tímto chlebem, který skutečne naplňuje život člověka a zbavuje nás neklidu v našich srdcích.
“Pojďte ke mně, všichni, kdo se namáháte a jste obtíženi břemeny, a já vám dám odpočinout” (Matouš 11;28).
Ježíš jim řekl: „Já jsem chléb života; kdo přichází ke mně, nikdy nebude hladovět, a kdo věří ve mne, nebude nikdy žíznit…Já jsem ten chléb živý, který sestoupil z nebe; kdo jí z tohoto chleba, živ bude navěky. A chléb, který já dám, je mé tělo, dané za život světa.“ (Jan 6;35.51).
Další zdroje
- Apologetické odkazy
- Biblické pasáže
- Katechismus katolické církve
- Církevní otcové
-
Doporučené čtení
Jak katolická církev budovala západní civilizaci
Thomas E. Woods
Cílem autora, britského konzervativního historika, není nabídnout čtenáři dnes tak obvyklý zjednodušující obraz působení katolické církve v dějinách, který se dosud traduje v některých učebnicích a médiích. Woods před čtenářem odhaluje plastický a v mnohém překvapující pohled na období, v nichž se pokládaly základy toho, co chápeme pod pojmem vyspělá civilizace.
Výsledkem Woodsovy práce je čtivě zpracovaný soubor poznatků, který přináší nejen pozapomenuté skutečnosti, ale především nově nahlíží mnohé dějinné souvislosti. Doplněna rozsáhlým poznámkovým aparátem s odkazy na odbornou literaturu a bohatým rejstříkem odkazů se tato publikace může stát zajímavým zdrojem informací pro zájemce o studium historie.
Stále více historiků, filosofů a kulturních antropologů totiž zjišťuje, že současné vymoženosti jako vzdělávací a zdravotnický systém, právní stát, mezinárodní právo, teorie svobodného trhu, zachování antického dědictví, kulturní i hospodářský rozmach a nakonec celková humanizace společnosti jsou jen těžko představitelné bez přínosu křesťanství a působení katolické církve. Woods před čtenářem odhaluje plastický a v mnohém překvapující pohled na období, v nichž se pokládaly základy toho, co chápeme pod pojmem vyspělá civilizace.
Katolicismus
Henri de Lubac
Může kniha o církvi, která vyšla poprvé v r. 1937 a která už dlouho předtím dozrávala v autorově vědomí, ještě něco říci čtenáři na přelomu tisíciletí a po druhém vatikánském koncilu? Odvažujeme se tvrdit, že ani dnes neztratila na své aktuálnosti, zejména pro křesťany, kteří prožívali jeden z nejdůležitějších úseků církevních dějin za “železnou oponou”! Ano, řekli bychom, že byla napsána právě teď a pro ně! Ekleziologie “koncilu našeho století” postavila silně do popředí církev jako společenství jediného Božího lidu, vykoupené Kristem, které je s ním sjednoceno jako údy s Hlavou a které se tajemně rozprostírá daleko za hranice takzvané církve “institucionální”, viditelné.
Církevní otcové s Tomášem Špidlíkem
Tomáš Špidlík
„Je to jen hrstka perliček, kterou si každý sám navlékne na nit svého osobního života,“ říká o své nové knížce známá osobnost české i světové církve, kardinál Tomáš Špidlík. Uvažuje v ní o základních stránkách křesťanského života: za východisko si při tom bere výroky křesťanských osobností, jimž se tradicí dostalo čestného titulu „Otcové církve“. Ti ve svém díle nezůstávali jen u teoretického poznání věroučných pravd, ale vždy se ptali, co znamenají pro duchovní život. Také Špidlík jde ve svých rozjímáních k jádru věci a dotýká se naší živé přítomnosti. Vznikl tak zajímavě uspořádaný, inspirativní pohled na spiritualitu prvních křesťanských staletí, který potěší každého, kdo se chce duchovně občerstvit a poučit. Knížka dobře pomůže těm, kdo připravují různá duchovní setkání, duchovní obnovy, rekolekce a exercicie. Velmi vhodná je i jako dárek při křtu dospělých a při biřmování.
Hlasy Otců
Pavel Strachota
Kniha přináší krátké úryvky ze spisů více než stovky církevních otců a dalších osobností křesťanské tradice. - Články
