Otázky
- 1. List Timoteovi říká, že Ježíš je jediným prostředníkem mezi Bohem a námi; přesto se modlíme k Marii a svatým. Není to proti Bibli?
V 1. Listu Timoteovi čteme: “Je totiž jeden Bůh a jeden prostředník mezi Bohem a lidmi, člověk Kristus Ježíš …””Vidíte,” říkají katolíkum, “mezi Bohem a lidmi je jenom jeden prostředník, Ježíš Kristus. Proto je modlení se k svatým proti Bibli: děláte z nich prostředníky mezi Bohem a člověkem čímž zneuctíváte Ježíšovou roli!”
Je to ale spolehlivá interpretace téhle části Písma? Ne, není a podívejme se proč.
Ve Starém Zákoně vidíme Mojžíše, Abraháma a Jóba přimlouvat se za jiné – tedy zprostředkovávat mezi Bohem a člověkem. Víme, že je v pořádku požádat lidi na světě o modlitbu či příhovor – tedy působit jako prostředník mezi Bohem a člověkem. Zdá se tedy, že tahle pasáž v Bibli je nesprávně pochopena a interpretována.
Mezi Bohem a člověkem je jenom jeden prostředník, Syn člověka – Ježíš Kristus. Ale jako členy Církve nám umožňuje podílet se různými způsoby na jeho zprostředkování.
Písmo třeba také říká, že máme jeden základ – Ježíše Krista (1. List Korintským 3;11), ale také říká, že máme víc základů (List Efezským 2;19-20). Písmo říká, že máme jednoho Pána, Ježíše Krista (Efezským 4;4-5) a přesto také čteme, že máme víc než jednoho pána (Zjevení 19;16). Písmo říká, že máme jednoho Soudce, Ježíše (List Jakubův 4;12), přesto jinde čteme, že soudců je víc (1. List Korintským 6;2).
Protiřečení v Písmu? Ne! Ne když jsou tyhle pasáže správně pochopeny v kontextě. Ježíš je jediný základ; Ježíš je jediný Pán; Ježíš je jediný Soudce. Ale my jsme části Kristova Těla! Díky milosti, kterou nám Ježíš dal, se podílíme na Ježíšově roli ve všech aspektech. Například jako otcové se podílíme na Boží roli Otce, díky jeho milosti. Stejně tak my, svatí v nebeské blaženosti i andělé, můžeme se podílet na Kristově roli prostředníka.
- List Římanům 3. kapitola říká, že nikdo není spravedlivý a všichni zhřešili. Katolická církev ale učí, že Maria je bez hříchu. Jak se dá tohle vysvětlit z pohledu dané biblické pasáže?
V Listě Římanům 3;10 čteme: “… jak je psáno: Nikdo není spravedlivý, není ani jeden”. Přesto, v Listě Jakubovém 5;16 stojí, že modlitba spravedlivého zmůže mnoho. Jestli opravdu nikdo není spravedlivý, o kom Jakub mluví? Evangelista Lukáš v 1. kapitole říká, že Alžběta a Zachariáš byli spravedliví před Bohem. Kdyby nikdo nemohl být spravedlivý, jak by to bylo možné? Rozpor v Bibli? Ne. Lidé, kteří čtou List Římanům jako se říká že nikdo, bez výjimky, nemůže být spravedlivý, nabízejí nesprávnou interpretaci. Neuvědomují si totiž, že klíčem k pochopení téhle pasáže je fráze “jak je psáno”.
Zde, v Listě Římanům, Pavel cituje Starý Zákon, přesněji 14. žalm: “Bloud si v srdci říká: “Bůh tu není.” Všichni kazí, zohavují, na co sáhnou, nikdo nic dobrého neudělá.” Později ale ten samý žalm mluví o “spravedlivém”. Když tedy nikdo neudělal nic dobrého, o jakých spravedlivých to tenhle žalm mluví? Je zřejmé, že když žalmista říká, že nikdo neudělal nic dobrého, mluví pouze o bláznech, kteří říkají, že Boha není. Nemluví tedy o úplně všech lidech.
Stejně tak Pavel když cituje tento žalm. Neříká, že vůbec nikdo není spravedlivý; kdyby to říkal, jak by jsme mohli vysvětlit pasáže v Starém i Novém Zákoně, které nám spravedlivé opravdu ukazují? List Římanům 3;11 také říká, že nikdo nehledá Boha. Znamená to tedy, že opravdu nikdo nehledá Boha? Ne, a vysvětlovat to tímto způsobem by bylo opravdu směšné.
Stejně tak verš 23 který říká: “všichni zhřešili”. Děti nezhřešili, nebo-li ano? Ne. A co třeba Jan Křtitel? Zhřešil někdy? Bible říká, že byl naplněn Duchem Svatým už v loně své matky. Může někdo, kdo je naplněný Duchem Svatým celý svůj život někdy zhřešit? To je něco na zamyslení.
Je tedy naprosto legitimní říct, že když jsou tyhle pasáže z Listu Římanům vysvětlené v kontextu, nijakým způsobem nejsou v rozporu s učením církve o tom, že Maria byla bez hříchu.
- Proč katolíci nazývají Marii Královna Nebes? Copak Bůh ve Starém Zákoně nepotrestal Izraelity když uctívali falešnou bohyni, kterou nazývali Královna Nebes? Můžeme tímto způsobem označovat Marii, když je to také jméno falešné bohyně?
V knize proroka Jeremiáše 7;18 je Bůh opravdu nahněvaný na Izraelity proto, že velebí falešnou bohyni nazvanou i “královna nebes”. Nicméně, skutečnost, že Bůh jim zakázal uctívat falešnou bohyni, neznamená, že my nemůžeme vzdávat úctu skutečné Královně Nebes, Ježíšově Matce.
Tenhle způsob myšlení by nás mohl přivést k závěru, že když lidé velebí falešného boha, kterého také nazývají “bůh”, my bychom neměli dávat našemu Bohu stejné jméno … protože to je jméno, kterým modláři označují své bohy! Tahle logika je ale mylná a nedává žádný smysl.
Jako existence falešného “boha” neznamená, že jsme modláři když uctíváme našeho Nebeského Otce tímto jménem, stejně tak jakákoli existence falešné “královny nebes” nevede k závěru, že vykonáváme modloslužbu když Marii nazýváme Královnou Nebes.
V knize Zjevení 12;1 čteme, že skutečná Královna Nebes opravdu existuje: “A ukázalo se veliké znamení na nebi: Žena oděná sluncem, s měsícem pod nohama a s korunou dvanácti hvězd kolem hlavy…” Podívejme se na to. Je zde žena, která je v Nebi a na hlavě má korunu. Možná se pleteme, ale nezdá se nám, že by mohlo jít o služku. Ne, je to skutečná Královna Nebes, Marie, matka chlapce, který má vládnout všem národům.
Nevelebíme Marii, ale ctíme si jí, stejně, jako si ji ctí Ježíš. Z biblického pohledu není nic nesprávného na tom, že Marii nazývame Královnou Nebes a že si ji ctíme stejným způsobem, jakým si ji ctí i sám Kristus.
- Bible jasně říká, že Ježíš měl bratry a sestry, ale katolická církev učí, že Maria byla věčná panna… jaká je odpověď na tento rozpor?
V Markovi 6;3 čteme: “Což to není ten tesař, syn Mariin a bratr Jakubův, Josefův, Judův a Šimonův? A nejsou jeho sestry tady u nás?” Musíme si uvědomit několik věcí o těchto “bratrech a sestrách”: 1) v starověké hebrejštině a aramejštině neexistovalo slovo pro bratrance a sestřenice či neteře a synovce a Židé používali slova “bratr” a “sestra” ve všech těchto případech. Ku příkladu v knize Genesis 14;14 vidíme, že Lot, jenž byl Abrahámův synovec, je nazýván jeho bratrem.
Další bod k zamyšlení: Měl-li Ježíš bratry, měla-li Maria i jiné syny, byl by je Ježíš tak bolestně urazil, což byla poslední věc, kterou na zemi udělal? V Janovi 19;26-27 čteme, že těsně před tím, jako Ježíš umřel, svěřil svou milovanou matku jeho učedníkovi Janovi. Kdyby Maria měla i jiné syny, svěřit ji apoštolovi by pro ně bylo jako ledová sprcha.
V Matoušovi 27;55-56 stojí, že Jakub a Josef z Markovi 6. kapitoly byli ve skutečnosti synové jiné Marie. A další pasáž k zamyšlení je ve Skutcích, část 1;14-15: “(Apoštolové) se svorně a vytrvale modlili spolu se ženami, s Marií, matkou Ježíšovou, a s jeho bratry. V těch dnech vstal Petr ve shromáždění bratří – bylo tam pohromadě asi sto dvacet lidí…” Shromáždení 120 lidí jenž tvořili Marie, apoštolové, ženy a “bratři” Ježíšovi. Podívejme se na to. V tom čase tam bylo 11 apoštolů, s Marii 12. Dále ženy, pravděpodobně ty samé ženy o kterých píše Matouš v 27. kapitole – pro účely argumentu řekněme, že jich tam mohlo být tucet nebo dva. To bychom se dostali k číslu 30 nebo 40, což znamená, že Ježíš by musel mít kolem 80 nebo 90 bratrů! Myslíte si, že je možné, že Maria měla 80 nebo 90 dětí? Ne, Písmo a katolická církev nejsou v rozporu otázce o Ježíšových bratřích, když je Písmo správně interpretováno v kontextě.
Další zdroje
- Apologetické odkazy
- Biblické pasáže
- Katechismus katolické církve
- Církevní otcové
- Doporučené čtení
Pojednání o Panně Marii
René LaurentinPojednání o Panně Marii vzniklo na počátku padesátých let, tedy těsně po prohlášení dogmatu o Mariině nanebevzetí. Téměř vzápětí následovala další vydání a nespočet překladů do celé řady jazyků. Čtenář této knihy však nesmí podlehnout dojmu, že už nemusí číst nic jiného a že dnešní katolická mariologie je přesně taková, s jakou se setkává v Laurentinově „Pojednání“.
Kvalitu díla prověřil čas a nebývalý ohlas. Jedná se o dílo veskrze předkoncilní, které však odolává zubu času. Tajemství jeho úspěchu tkví nejen ve šťastném propojení vědecké solidnosti, jasnosti a stručnosti pojednání, ale zároveň v jeho metodě. Autorův výklad se již v padesátých letech nápadně podobá metodám, které požaduje Druhý vatikánský koncil, a ubírá se směrem, ve kterém pak pokoncilní mariologie pokračuje. Dílo dnes již vpravdě klasické se tedy konečně dostává do rukou i českým čtenářům… (z úvodu)Kto si, Mária?
Scott Hahn
Tretia kniha od Scotta Hahna, ktorá v krátkom čase vyšla v slovenskom vydaní. Čo je také fascinujúce na tomto autorovi, že sa jeho knihy nielen vo svete, ale aj u nás stávajú v kresťanských kruhoch bestsellermi? Určite je to jeho fundovanosť, s akou svoje knihy píše. Každá z nich je náročným biblickým štúdiom, hlbokým teologickým textom, zároveň aj prierezom, ako sa daná téma vyvíjala v dejinách Cirkvi. No nielen to je príčinou popularity kníh Scotta Hahna. Je tu niečo viac – každá jeho kniha je osobným svedectvom človeka, ktorý sa stretol s Bohom.Kniha Kto si, Mária? má však aj čosi navyše. Je vyznaním lásky syna vlastnej matke i Božej Matke, je holdom Bohorodičke. Autor akoby sa pokúsil spojiť isté rozdelenie medzi mariológiou Východu a Západu: ,,Kým na Západe teológovia podávali toto učenie akosi negatívne, pričom zdôrazňovali Máriinu bezhriešnosť, východné cirkvi radšej vždy kládli dôraz na jej prehojnú svätosť. Láskyplne ju oslovovali Panagia, čiže Celá svätá; pretože všetko v nej je sväté…”
Mariánské svátky
Anselm Grün, Petra Reitz
Zamyšlení nad jednotlivými mariánskými svátky církevního roku, v nichž je Panna Maria podána způsobem přístupným i pro nekatolické křesťany. Kniha je společným dílem známého benediktinského mnicha Anselma Grüna a evangelické farářky Petry Reitzové.
Maria je místem rozlišování duchů. Jedni pro ni horují a oddaně ji ctí. U druhých naráží téma mariánské úcty na tvrdé odmítnutí. Objevuje se strach, že bude Kristus ze svého ústředního místa prostředníka vytlačen a že druhotné prvky obrátí křesťanskou spiritualitu nesprávným směrem. U evangelických křesťanů narážejí všechny katolické výroky o Marii na předsudky a na nepochopení. Navzdory nesčetným pokusům odlišit skutečnou mariánskou úctu od přehnaných forem lidové zbožnosti nenalezla většina evangelických věřících k Marii cestu. I silně ekumenicky angažovaní věřící pokládají toto téma za dělicí hranu mezi vyznáními.Myšlenky sv. Maxmiliána M. Kolbeho o Panně Marii
Jerzy Domanski
Sv. Maxmilián Maria Kolbe dokázal jako málokdo prohloubit nauku o Marii a vyvodit z ní důsledky, které mají obrovský význam pro život. V mariologii otce Kolbeho vidíme odvážnou syntézu, která organicky spojuje pravdy o Marii, soustřeďuje je v Neposkvrněném početí a harmonicky je spojuje se základem křesťanské víry. V Neposkvrněné jasně vidí “plány Božské Prozřetelnosti s řízením lidí a světa”. Přitom výmluvně poukazuje na to, že mariologie je ještě “málo známá půda, a přece tak nutná k praktickému životu, k obrácení a posvěcování duší”.Maria a Církev
Hugo Rahner
V deseti kapitolách o duchovním životě čerpá autor, bratr teologa Karla Rahnera, z moudrosti církevních Otců. Tak jako prvotní církev si zřetelně uvědomovala důležité biblické tajemství, že nám Písmo zobrazilo podobu Matky Marie jako vzor a předobraz Matky církve, tak i pro nás se stává celý život Matky Boží útočištěm („refugium peccatorum“) na našich cestách. - Články a modlitby
