Odpovědi na dvě minuty | Katolíci Pojďte Domů

Církev a papežství

Odkud obdržel papež autoritu vést pozemskou Církev? Jaké je katolické učení o apoštolské posloupnosti?

Aby jsme pochopili Ježíšův záměr s odevzdáváním autority k vedení Církve Petrovi a apoštolům, musíme se podívat do Matoušova evangelia 16; 18. Kristus říká Petrovi, že je skalou, na které zbuduje Církev. Když katolíci používají výraz apoštolská posloupnost, odkazují na línii biskupů, která vede až k prvním apoštolům a k Petrovi jako prvnímu papeži. Apoštolskou tradici (autentické učení apoštolů) odvezdal Kristus apoštolům a ti dále jejich následovníkům. Nepřerušená linie papežů (nebo-li římských biskupů) a všech ostatních biskupů vedla církev posledních 2000 let přesně jako to zamýšlel Kristus (Matouš 28; 19-20). Ježíš vyslal apoštoly do světa s mocí učit a léčit (Lukáš 9;1-2) a odpouštět hříchy (Jan 20;23). Tahle Bohem dána moc je praktizována biskupi katolické církve až dodnes.

Maria a svatí

Uctívají katolíci Marii? Proč je Maria v katolické církvi tolik zdůrazňována?

Katolíci věří, že uctívaní náleží pouze Bohu. Ctí si ale také Marii. Jinými slovy, vzdávají Marii velkou čest a jsou ji oddáni protože je Matka Boží.Maria je příklad dokonalé lásky a oddanosti Kristovi. Bůh ochránil Marii od hříchu a ona počala našeho Pána z Ducha Svatého, čímž přivedla Ježíše na svět. Katolíci nemůžou jinak, než ctít Marii, která je plná milosti, Matku Ježíšovou a naší Matku pro její “ano” dané Bohu, které umožnilo svaté vtělení. Bez tohoto vtělení by nebylo spásy.

Maria je ten nejkrásnější příklad úplne poddanosti Boží vůli. Katolíci nepovažují Marii za rovnocennou Kristovi, ale ctí si ji pro její vztah s Ním. Katechismus katolické církve vysvětluje: “Mariina úloha v církvi je neoddělitelná od jejího spojení s Kristem a přímo z něj vyplývá” (KKC, 964)

Jako katolíci se modlíme, aby jsme mohli odpovídat na Boží volání ke svatosti našich životů stejným způsobem, jako Maria. Matka Tereza se modlila, aby mohla napodobit Mariinou oddanost Kristovi:

“Maria, Matko Ježíšova,dej mi své srdce,které je tak krásné a tak čisté,tak neposkvrněné,
tak plné lásky a pokory:uschopni mne k tomu,abych byla s to přijímat Ježíše v Chlebu života,abych byla s to milovat ho tak,jak jsi ho milovala Ty,a sloužit Mu, jak jsi mu sloužila Ty…”

1. List Timoteovi říká, že Ježíš je jediným prostředníkem mezi Bohem a námi; přesto se modlíme k Marii a svatým. Není to proti Bibli?

V 1. Listu Timoteovi čteme: “Je totiž jeden Bůh a jeden prostředník mezi Bohem a lidmi, člověk Kristus Ježíš …””Vidíte,” říkají katolíkum, “mezi Bohem a lidmi je jenom jeden prostředník, Ježíš Kristus. Proto je modlení se k svatým proti Bibli: děláte z nich prostředníky mezi Bohem a člověkem čímž zneuctíváte Ježíšovou roli!”

Je to ale spolehlivá interpretace téhle části Písma? Ne, není a podívejme se proč.

Ve Starém Zákoně vidíme Mojžíše, Abraháma a Jóba přimlouvat se za jiné – tedy zprostředkovávat mezi Bohem a člověkem. Víme, že je v pořádku požádat lidi na světě o modlitbu či příhovor – tedy aby působili jako prostředník mezi Bohem a námi – člověkem. Zdá se tedy, že tahle pasáž v Bibli je nesprávně pochopena a interpretována.

Mezi Bohem a člověkem je jenom jeden prostředník, Syn člověka – Ježíš Kristus. Ale jako členy Církve nám umožňuje podílet se různými způsoby na zprostředkování.

Písmo třeba také říká, že máme jeden základ – Ježíše Krista (1. List Korintským 3;11), ale také říká, že máme víc základů (List Efezským 2;19-20). Písmo říká, že máme jednoho Pána, Ježíše Krista (Efezským 4;4-5) a přesto také čteme, že máme víc než jednoho pána (Zjevení 19;16). Písmo říká, že máme jednoho Soudce, Ježíše (List Jakubův 4;12), přesto jinde čteme, že soudců je víc (1. List Korintským 6;2).

Protiřečení v Písmu? Ne! Ne když jsou tyhle pasáže správně pochopeny v kontextě. Ježíš je jediný základ; Ježíš je jediný Pán; Ježíš je jediný Soudce. Ale my jsme části Kristova Těla! Díky milosti, kterou nám Ježíš dal, se podílíme na Ježíšově roli ve všech aspektech. Například jako otcové se podílíme na Boží roli Otce, díky jeho milosti. Stejně tak my, svatí v nebeské blaženosti i andělé, můžeme se podílet na Kristově roli prostředníka.

List Římanům 3. kapitola říká, že nikdo není spravedlivý a všichni zhřešili. Katolická církev ale učí, že Maria je bez hříchu. Jak se dá tohle vysvětlit z pohledu dané biblické pasáže?

V Listě Římanům 3;10 čteme: “… jak je psáno: Nikdo není spravedlivý, není ani jeden”. Přesto, v Listě Jakubovém 5;16 stojí, že modlitba spravedlivého zmůže mnoho. Jestli opravdu nikdo není spravedlivý, o kom Jakub mluví? Evangelista Lukáš v 1. kapitole říká, že Alžběta a Zachariáš byli spravedliví před Bohem. Kdyby nikdo nemohl být spravedlivý, jak by to bylo možné? Rozpor v Bibli? Ne. Lidé, kteří čtou List Římanům jako že říká že nikdo, bez výjimky, nemůže být spravedlivý, nabízejí nesprávnou interpretaci. Neuvědomují si totiž, že klíčem k pochopení téhle pasáže je fráze “jak je psáno”.

Zde, v Listě Římanům, Pavel cituje Starý Zákon, přesněji 14. žalm: “Bloud si v srdci říká: “Bůh tu není.” Všichni kazí, zohavují, na co sáhnou, nikdo nic dobrého neudělá.” Později ale ten samý žalm mluví o “spravedlivém”. Když tedy nikdo neudělal nic dobrého, o jakých spravedlivých to tenhle žalm mluví? Je zřejmé, že když žalmista říká, že nikdo neudělal nic dobrého, mluví pouze o bláznech, kteří říkají, že Boha není. Nemluví tedy o úplně všech lidech.

Stejně tak Pavel když cituje tento žalm. Neříká, že vůbec nikdo není spravedlivý; kdyby to říkal, jak by jsme mohli vysvětlit pasáže v Starém i Novém Zákoně, které nám spravedlivé opravdu ukazují? List Římanům 3;11 také říká, že nikdo nehledá Boha. Znamená to tedy, že opravdu nikdo nehledá Boha? Ne, a vysvětlovat to tímto způsobem by bylo opravdu směšné.

Stejně tak verš 23 který říká: “všichni zhřešili”. Děti nezhřešili, nebo-li ano? Ne. A co třeba Jan Křtitel? Zhřešil někdy? Bible říká, že byl naplněn Duchem Svatým už v loně své matky. Může někdo, kdo je naplněn Duchem Svatým celý svůj život někdy zhřešit? To je dotaz k zamyšlení.

Je tedy naprosto legitimní říct, že když jsou tyhle pasáže z Listu Římanům vysvětlené v kontextě, nijakým způsobem nejsou v rozporu s učením církve o tom, že Maria byla bez hříchu.

Proč katolíci nazývají Marii Královna Nebes? Copak Bůh ve Starém Zákoně nepotrestal Izraelity když uctívali falešnou bohyni, kterou nazývali Královna Nebes? Můžeme tímto způsobem označovat Marii, když je to také jméno falešné bohyně?

V knize proroka Jeremiáše 7;18 je Bůh opravdu nahněvaný na Izraelity proto, že velebí falošnou bohyni nazvanou i “královna nebes”. Nicméně, skutečnost, že Bůh jim zakázal uctívat falešnou bohyni, neznamená, že my nemůžeme vzdávat úctu skutečné Královně Nebes, Ježíšově Matce.

Tenhle způsob myšlení by nás mohl přivést k závěru, že když lidé velebí falešného boha, kterého také nazývají “bůh”, my bychom neměli dávat našemu Bohu stejné jméno … protože to je jméno, kterým modláři označují své bohy! Tahle logika je ale mylná a nedává žádný smysl.

Jako existence falešného “boha” neznamená, že jsme modláři když uctíváme našho Nebeského Otce tímto jménem, stejně tak jakákoli existence falešné “královny nebes” nevede k závěru, že vykonáváme modloslužbu když Marii nazýváme Královnou Nebes.

V knize Zjevení 12;1 čteme, že skutečná Královna Nebes opravdu existuje: “A ukázalo se veliké znamení na nebi: Žena oděná sluncem, s měsícem pod nohama a s korunou dvanácti hvězd kolem hlavy…” Podívejme se na to. Je zde žena, která je v Nebi a na hlavě má korunu. Možná se pleteme, ale nezdá se nám, že by mohlo jít o služku. Ne, je to skutečná Královna Nebes, Marie, matka chlapce, který má vládnout všem národům.

Nevelebíme Marii, ale si ji ctíme, stejně, jako si ji ctí Ježíš. Z biblického pohledu není nic nesprávného na tom, že Marii nazývame Královnou Nebes a že si ji ctíme stejným způsobem, jakým si ji ctí i sám Kristus.

Bible jasně říká, že Ježíš měl bratry a sestry, ale katolická církev učí, že Maria byla věčná panna… jaká je odpověď na tento rozpor?

V Markovi 6;3 čteme: “Což to není ten tesař, syn Mariin a bratr Jakubův, Josefův, Judův a Šimonův? A nejsou jeho sestry tady u nás?” Musíme si uvědomit několik věcí o těchto “bratrech a sestrách”: 1) v staroveké hebrejštině a aramejštině neexistovalo slovo pro bratrance a sestřenice či neteře a synovce a Židé používali slova “bratr” a “sestra” ve všech těchto případech. Ku příkladu v knize Genesis 14;14 vidíme, že Lot, jenž byl Abrahámův synovec, je nazýván jeho bratrem.

Další bod k zamyšlení: Měl-li Ježíš bratry, měla-li Maria i jiné syny, byl by je Ježíš tak bolestně urazil, což byla poslední věc, kterou na zemi udělal? V Janovi 19;26-27 čteme, že těsně před tím, jako Ježíš umřel, svěřil svou milovanou matku jeho učedníkovi Janovi. Kdyby Maria měla i jiné syny, svěřit ji apoštolovi by pro ně bylo jako ledová sprcha.

V Matoušovi 27;55-56 stojí, že Jakub a Josef z Markovi 6. kapitoly byli ve skutečnosti synové jiné Marie. A další pasáž k zamyšlení je ve Skutcích, část 1;14-15: “(Apoštolové) se svorně a vytrvale modlili spolu se ženami, s Marií, matkou Ježíšovou, a s jeho bratry. V těch dnech vstal Petr ve shromáždění bratří – bylo tam pohromadě asi sto dvacet lidí…” Shromáždení 120 lidí jenž tvořili Marie, apoštolové, ženy a “bratři” Ježíšovi. Podívejme se na to. V tom čase tam bylo 11 apoštolů, s Marii 12. Dále ženy, pravděpodobně ty samé ženy o kterých píše Matouš v 27. kapitole – pro účely argumentu řekněme, že jich tam mohlo být tucet nebo dva. To bychom se dostali k číslu 30 nebo 40, což znamená, že Ježíš by musel mít kolem 80 nebo 90 bratrů! Myslíte si, že je možné, že Maria měla 80 nebo 90 dětí? Ne, Písmo a katolická církev nejsou rozporu v otázce o Ježíšových bratřích, když je Písmo správně interpretováno v kontextě.

Spása

Většina protestantů věří, že spasení jsme pouze skrze víru a říkají, že katolíci věří, že si svoji cestu do nebe můžou “odpracovat”. Jaká na to odpovídáte?

Jako první se musíme zeptat kde přesně v Katechismu katolické církve stojí, že věříme, že nás jenom naše skutky můžou dostat do nebe. Odpověď je velice jednoduchá: nikde. Katolická církev neučí a nikdy neučila o spasení skrze skutky.

Druhá otázka je, kde v Bibli stojí, že jsme spasení pouze vírou… Skutečně jediné místo v Bibli kde se fráze “pouze vírou” vyskytuje je v Jakubovém listu 2;24 kde stojí, že nejsme ospravedlněni jenom vírou samou.

Takže jeden z dvou hlavních sloupú protestantismu – učení o spasení skrze víru samotnou – ne jen že v Bibli nenajdeme, ale najdeme tam přesný opak: že nejsme spasení pouze vírou.

Po třetí, musíme se ptát jestli skutky opravdu nemají nic společného s naší spásou. Je-li tomu tak, jak to, že téměř každá pasáž v Novém Zákoně o soudu říká, že budeme souzeni podle našich skutků a ne jen podle toho, zda máme nebo nemáme víru? Najdeme to například v Listě Římanům 2, Matoušovi 15 a 16, v 1. Petrovém listu 1, Zjevení 20 a 22, 2. Korintským 5 a na mnoha jiných místech.

Po čtvrté, je-li pravda, že jsme spaseni pouze vírou, proč v 1. Listě Korintským 13;13 čteme, že láska je větší než víra? Nemělo by to být spíš naopak?

Jako katolíci věříme, že spaseni jsme pouze Boží milostí samotnou. Bez ní nemůžeme udělat vůbec nic abychom přijali nezasloužený dar spásy. Věříme ale taky v to, že na Boží milost musíme odpovídat. Protestanti v to věří také. Nicméně, mnoho protestantů věří, že jedinou odpovědí je nezbytný akt víry; zatímco katolíci věří, že odpovídat musíme vírou i skutky… nebo jak to říka Bible v Galatským 5;6: “V Kristu Ježíši nezáleží na tom, je-li někdo obřezán či ne; rozhodující je víra, která se uplatňuje láskou.” … víra, která se uplatňuje láskou… stejně, jako to učí katolícka církev.

Písmo a tradice

Moji protestantští přátelé říkají, že jejích církev se řídí pouze Bibli, narozdíl od katolické církve, která k Božímu Slovu přidává velké množství rozličných tradicí vytvořených lidma. Je to pravda?

Ne, tohle není pravda. Protestanti se řídí pouze Božím Slovem zachyceným ve Svatém Písmu. Katolická církev se řídí Božím Slovem zjeveným ve Svatém Písmu i Svaté Tradici. Všechno co kdy Bůh řekl bylo kdysi podáváno pouze ústně… skrze Svatou Tradici. Ta byla nakonec zapsána a tak vzniklo Svaté Písmo. I Písmo samotné nám říká, že Ježíš mluvil a konal podle toho, co bylo napsáno. Podívejme se, co říká o “tradici” Pavel: “Nuže tedy, bratří, stůjte pevně a držte se toho učení, které jsme vám odevzdali, ať už slovem nebo dopisem” (2. Tesalonickým 2;15). Tradice! Ústná tradice a tradice odevzdávaná dopisem. Tradice, o které Pavel říka, že se ji máme držet. Bible nám nabízí několik důkazů o legitimitě ústní tradice.

V 1. Korintským 11;2 Pavel píše: “Chválím vás, že si mne stále připomínáte a držíte se tradice, kterou jste ode mne přijali.” Chválí Korinťany protože udržují tradice, které jim odevzdal. Svaté Písmo a Svatou Tradici.

2. List Timoteovi 2;2: “… a co jsi ode mne slyšel před mnoha svědky, svěř to věrným lidem, kteří budou schopni učit zase jiné.” Tohle místo v Bibli je ukázkou Pavlova příkazu odevzdávat ústní tradici dál.

1. Tesalonickým 2;13: “Proto i my děkujeme Bohu neustále, že jste od nás přijali slovo Boží zvěsti ne jako slovo lidské, ale jako slovo Boží, jímž skutečně jest. Vždyť také projevuje svou sílu ve vás, kteří věříte.” Zde je zřejmé, že přijali Boží Slovo, které slyšeli a ne jen to, které četli v Písmu.

Jinými slovy, Bible jasně podporuje učení katolické církve, že jak Písmo tak Tradice je nositelkou Božího Slova.

Proč je protestantská a katolická Biblie jiná? Kdo původně zkompiloval Svaté Písmo?

Katolická Bible obsahuje – a vždy obsahovala – všechny knihy Svatého Písma, které byli původně přijaté křesťany už v Ježíšově době. Bylo to přesně 46 knih ve Starém a 27 v Novém Zákoně. Nicméně, protestantské Bible mají méně knih ve Starém Zákoně. Chybějící knihy jsou Báruk, Sírachovec, 1. a 2. Makabejských, Tóbit, Júdit a Kniha moudrosti a některé části z Ester a Daniela. Tyhle knihy byly odmítnuty protestantskými reformátoři v 16. století protože části těchto knih neodpovídali protestantské teologii a učení. Před 16. stoletím však všechny křesťanské Bible obsahovaly všech 46 knih Starého zákona.

V prvním století se křesťané nevěděli shodnout na tom, co přesně má tvořit Biblický kánon. Církev, které dal Ježíš autoritu pod vedením Ducha Svatého (viz. Církev a papežství) složila Bibli do dnešní podoby.

Můj přítel řekl, že jeho církev bere Bibli doslovně, zatímco katolická cirkev to nedělá. Je to pravda?

Ve skutečnosti to vůbec není pravda. Katolíci interpretují Bibli v “doslovním” smyslu zatímco mnoho fundamentalistů, evangeliků a jiných ji vysvětlují ve smyslu faktickém.

“Doslovní” význam biblické pasáže je význam, který autor textu zamýšlel zprostředkovat. Naproti tomu “faktickou” interpretaci lze zhrnout jako: “To, co se zde říká, je přesně to, co to znamená.”

Nejlepší bude vysvětlit si tenhle rozdíl na ilustrativním příkladu. Kdyby jste četli text v knize, který říká, že “venku padali trakaře”, jak by jste si ho vysvětlili? S největší pravděpodobností by jste věděli, že autor chtěl zprostředkovat myšlenku, že venku opravdu hodně pršelo. To by byla “doslovní” interpretace – interpretace, kterou autor zamýšlel.

Na druhé straně, kdyby jsme si ten samý text vysvětlovali “fakticky”, museli bychom uvěřit, že venku opravdu padali z nebe trakaře, bez přihlédnutí k populárnímu významu tyhle slovné konstrukce či k původnímu autorovovému záměru. Říká se tady, že padali trakaře, takže ty trakaře určitě padali. To je faktický, nebo-li fundamentalistický způsob interpretace.

Kdyby někdo o 2000 let později četl tu samou knihu a přišel by k místu “venku padali trakaře”, k tomu, aby tomuto textu správně porozuměl, by potřeboval “doslovní” interpretaci a ne “faktickou”. A teď se nad tím zamyslete v kontextu Bible a toho, jak jí vykládáme 2000-3000 let poté, co byla napsána.

Doslovní, nebo-li katolická interpretace proti faktické, nebo-li fundamentalistické.

koncové časy

Proč katolíci věří v očistec?

Víra katolické církvi v očistec je čistě biblická.

Za prvé, je důležité pochopit, co církev myslí “očistcem”. Katechismus jej opisuje takhle: “Ti, kdo umírají v Boží milosti a přátelství, ale nejsou dokonale očištěni, i když jsou si jisti svou věčnou spásou, jsou po smrti podrobeni očišťování, aby dosáhli svatosti nutné ke vstupu do nebeské radosti” (1030).

Církev neříká, že očistec je věčným stavem; je to stav očišťování před vstupem do věčnosti s Bohem.

Bible nás učí, že nic nečistého nemůže vejít do nebeského království (Zjevení 21;17). Opisuje také místo, kde člověk trpí – pořád je zachráněn, ale musí projít ohněm (1. Korintským 3;13-15).Tímhle místem je očistec: odstraňuje z nás všechnu nečistotu, kterou jsme měli když jsme umřeli a tím nám umožňuje vstoupit do Boží přítomnosti bez poskrvny hříchu.

Svátosti (Eucharistie, zpověď a křest)

Proč katolická církev věří, že Ježíš je opravdu přítomen v Eucharistii?

Katolická církev věří, že Ježíš Kristus je ve Svaté Eucharistii přítomen doopravdy a ne jen symbolicky – jeho tělo, krev, duše a božskost. Tahle víra je založena na Svatém Písmu:

“Já jsem chléb života. Vaši otcové jedli na poušti manu, a zemřeli. Toto jechléb, který sestupuje z nebe: kdo z něho jí, nezemře.Já jsem ten chléb živý, který sestoupil z nebe; kdo jí z tohoto chleba, živ bude navěky. A chléb, který já dám, je mé tělo, dané za život světa.”
Židé se mezi sebou přeli: “Jak nám ten člověk může dát k jídlu své tělo?”Ježíš jim řekl: “Amen, amen, pravím vám, nebudete-li jíst tělo Syna člověka a pít jeho krev, nebudete mít v sobě život. Kdo jí mé tělo a pije mou krev, má život věčný a já ho vzkřísím v poslední den.
Neboť mé tělo je pravý pokrm a má krev pravý nápoj. Kdo jí mé tělo a pije mou krev, zůstává ve mně a já v něm.” (Jan 6;48 – 56)

Navíc, i raní církevní otcové buď naznačovali, nebo přímo mluvili o tom, že chléb a víno obětováno na počas slavení Poslední večeře je doopravdy tělo a krev Ježíše Krista. Jinak řečeno, učení církve je v téhle otázce to samé učení, kterému věřili křesťané před 2000 lety.

Tenhle zázrak Boží fyzické přítomnosti v každé svaté mši je nejopravdivějším důkazem Kristovy lásky k nám a Jeho touhy po osobním vztahu s každým z nás.

Víc z Písma o Boží přítomnosti v Eucharistii:

• V aramejštině, což je řeč, ktrerou mluvil Kristus, symbolický význam “jíst tělo” nebo “pít krev” označoval akt perzekuce nebo-li napadení. Viz. Žalmy 27;2: “Když se na mě vrhli zlovolníci, aby pozřeli mé tělo, protivníci, moji nepřátelé, sami klopýtli a padli.”

• Izajáš 9;18-20:”Země se zatměla pro prchlivost Hospodina zástupů a lid se stal potravou ohně; nikdo nemá soucit ani s bratrem. Hltá, co je napravo, a zůstává hladový, požírá nalevo, a sytý není, požírá maso své vlastní paže,Manases Efrajima, Efrajim Manasesa a na Judu se vrhají společně. Tím vším se jeho hněv neodvrátil a jeho ruka zůstává napřažena.”

• Izajáš 49;26: “Tvé utiskovatele nakrmím jejich vlastním masem, jako moštem se opojí vlastní krví. I pozná všechno tvorstvo, že já Hospodin jsem tvůj spasitel a tvůj vykupitel, Přesilný Jákobův.”

• Micheáš 3;3: “Požírají maso mého lidu, sdírají z nich kůži a lámou jim kosti, jako by je kouskovali do hrnce, jak do kotle maso.”

• 2 Samuelova 23;17: “Řekl: “Hospodine, nechť jsem dalek toho, abych udělal něco takového. Což to není krev mužů, kteří šli s nasazením života?” Proto se jí nechtěl napít. To vykonali ti tři bohatýři.”

• Zjevení Janovo 17;6: “Viděl jsem tu ženu, zpitou krví svatých a krví Ježíšových svědků. Velice jsem užasl, když jsem ji viděl.”

• Zjevení Janovo 17;16: “A těch deset rohů, které jsi viděl, i ta šelma pojmou nevěstku v nenávist, oberou ji o všecko až do naha a budou rvát její tělo a spálí ji ohněm.”

Kdyby tedy Ježíš mluvil o jezení svého těla a pití své krve pouze symbolicky, jak to intepretují protestanti, co by tím opravdu myslel by bylo: “Kdokoli mě pronásleduje a útočí na mě bude mít věčný život” – což je, samozřejmě, nesmysl.

Víno a chléb nejsou běžné nebo přirozené symboly těla a krve. Nazývat člověka “liškou” je pochopitelný symbol mazanosti. Nazvat člověka “chlebem” ale není pochopitelný symbol bez dalšího vysvětlení. Buď by byly tyhle symboly jasně vysvětleny (což se nestalo), nebo Ježíš mluvil doslovně (což se stalo).

Proč nekatolíci nemůžou přistupovat ke Svatému přijímání v katolické církvi?

Tohle je běžná otázka kladená nejen nekatolíky ale i katolíky. Katolíci můžou přistupovat k přijímaní v jiné církvi, proč tedy i ostatní nemůžou přijímat s katolíky v jejich církvi?

Katolíci věří, že to, co se jeví jako víno a chléb je ve skutečnosti opravdové tělo a krev Ježíše Krista a ne jenom jejích symboly. Když katolíci přijímají Eucharistii, je to projev jednoty se všemi, kteří jsou ve společenství s katolickou církví po celém světě, udržujíc víru v Ježíšovou eucharistickou přítomnost. Proto jenom ti, kteří věří v opravdovou přítomnost Ježíše se můžou podílet na téhle svátosti zjednocení s Kristem a církví. “… slavení eucharistické oběti je zcela zaměřeno na důvěrné spojení věřících s Kristem ve svatém přijímání.” (Katechismus katolické církve, 1382)

Katolická víra nám nedovoluje slavit tuhle jednotící svátost s jinými křesťany pokud jsou zde pořád neshody ohledně Eucharistie samotné. Nicméně, katolíci se neustále modlí za den, kdy se s ostatními křesťany smíří a skrze Svátost oltární budou společne sdílet jednotu Božích dětí.

Konference biskupů Spojených států vyjádřuje tuto touhu po jednotě:

“Modlíme se, aby nás křest a působení Ducha Svatého v Eucharistii přitáhli k sobě navzájem a rozptýlili odlišnosti, které nás rozdělují. Prosíme, aby se tyhle odlišnosti oslabili a nakonec úplně zmizeli, v souladu s Ježíšovou modlitbou: ‘… aby všichni byli jedno’ ” (Jan 17;21).

Proč prostestani nevěří Janovi 6, ve které Ježíš říká, že jeho tělo je skutečným pokrmem a krev skutečným nápojem?

Nevíme! V Matoušovi 26, Markovi 14 a Lukášovi 22 Ježíš říká o chlebu: “Toto je mé tělo.” O víně hovoří: “Toto je má krev.” Neříká: “Tohle je symbolické,” nebo “tohle reprezentuje,” říká, že to JE. V Janovi 6 tuhle skutečnost opakuje, což nedělá nikde jinde ve Svatém Písmu, aby zdůraznil, že od nás očekává, že opravdu budeme jíst jeho tělo a pít jeho krev a aby potvrdil, že jeho tělo je skutečný pokrm a krev skutečný nápoj.

Kdokoli tvrdí, že Ježíš mluví symbolicky, nikoli doslova, se jednoduše odmítá podívat na tyhle skutečnosti: (1) Židé si vyložili Ježíšova slova doslova – viz. Jan 6;52. (2) Jeho učedníci si je taky vyložili doslova – viz. Jan 6;60. (3) I Apoštolové si je vyložili doslova – viz. Jan 6; 67-69. Pokud každý, kdo jej slyšel mluvit, vzal jeho řeč doslovně, pak otázka zní: Proč někdo dnes, 2000 let poté, interpretuje Ježíšova slova pouze symbolicky?

V Janovi 6;61 Ježíš říká, že chléb, který dává za život světa je Jeho tělo. Kdy položil svoje tělo za život světa? Na kříži. Bylo tohle symbolické? Nikoli. Pokud si myslíte, že Ježíš mluví symbolicky o tom, že máme pít jeho krev a jíst jeho tělo, potom musíte souhlasit, že i Jeho smrt na kříži byla symbolická… byla tam jenom jeho symbolická krev a symbolické tělo.

Ježíš jasně hovoří o těle které vydá za život světa, což udělal na kříži. Ti, kdo věří, že Ježíš mluví pouze symbolicky v Janovi 6, narazí na skutečný problém, když přijdou k verši 51. Položil Ježíš své skutečné tělo a krev za život světa, nebo to bylo symbolické tělo a symbolická krev?

Proč katolíci vyznávají své hříchy knězi a ne přímo Bohu?

Rychlá odpověď by byla prostá – Bůh chce, abychom to dělali. V Jakubovém listu 5;16 nám Bůh přikazuje abychom “vyznávali hříchy jeden druhému”. Všimněte si, že Písmo neříká abychom vyznávali hříchy přímo a pouze Bohu… říká, že je máme vyznávat jeden druhému.

U evangelistu Matouše 9; 6 nám Ježíš říká, že mu byla dána moc na zemi odpouštět hříchy. O několik veršů později (9; 8) už Písmo říká, že tahle moc byla dána “lidem”.

V Janovi 20; 21-23, co je první věc, kterou Ježíš řekne shromáždění učedníků v noci jeho vzkříšení? “Ježíš jim řekl: ‘Pokoj vám. Jako mne poslal Otec, tak já posílám vás.’ Jak Otec poslal Ježíše? Podle Matouše 9 Otec poslal Ježíše na zem s mocí odpouštět hříchy. Teď Ježíš posíla své učedníky stejně, jako byl On poslán svým Otcem… Stejně tak Ježíš posílá učedníky s mocí odpouštšt hříchy na zemi. Verše 22-23 hovoří: “Po těch slovech na ně dechl a řekl jim: ‘Přijměte Ducha svatého. Komu odpustíte hříchy, tomu jsou odpuštěny, komu je neodpustíte, tomu odpuštěny nejsou.'”

Proč by Ježíš dával apoštolům moc odpouštět nebo zadržet hříchy kdyby nechtěl aby si je lidé navzájem vyznávali?

Bible nám říká abychom si vzájemně vyznávali hříchy. Hovoří také, že Bůh dal lidem moc odpouštět hříchy na zemi. Ježíš posílá své učedníky s touhle mocí do celého světa. Když katolíci vyznávají své hříchy knězi, jednoduše následují plán stanovený Ježíšem. Kristus odpouští hříchy skrze kněze – je to Boží moc, vykonávána skrze službu knězství.

Co jsou svátosti?

Svátosti jsou “účinná znamení milosti, ustanovená Kristem a svěřená církvi, jimiž se nám uděluje božský život” (Katechismus katolické církve, 1131). Jinými slovy, svátost je posvátné a viditelné znamení ustanoveno Ježíšem aby nám zprostředkovalo milost – nezasloužený Boží dar (viz. také KKC 1084).

Ježíš byl přítomen u počátků všech svátostí – ustanovil je před 2000 lety. Je také přítomen pokaždé, když je kterákoliv ze svátostí slavena.

Katolická církev vysluhuje sedm svátostí ustanovených Ježíšem: křest, biřmování, eucharistie, svátost smíření, svátost nemocných, manželství a knězství. Katechismus (1210) vysvětluje: “Sedm svátostí se týká všech úseků a všech důležitých okamžiků života křesťana.”

Proč katolická církev praktizuje křest novorozenců?

Prax církve v otázce křtu malých dětí pramení z její učení o prvotném hříchu (co máme) a křtu (co s tím uděláme).
br>
Poté, co Adam a Eva zhřešili v rajské zahradě, se kvůli padlé lidské přirozenosti všichni lidé rodí s dědičným hříchem. Milostí křestu nás Bůh očisťuje od skvrny prvotního hříchu, nabízí nám věčný život a my se stáváme součástí Jeho rodiny.

Děti, které se rodí poskvrněné prvotním hříchem, také potřebují křest, aby byly zbavené otroctví tomuto hříchu a stali se dětmi Božími. Náš milující Otec nechce odepřít svou lásku nikomu, ani dětem. Křest vyžaduje pouze otevřenost.

“Církev a rodiče by zbavovali dítě nedocenitelné milosti stát se Božím dítětem, kdyby mu neumožnili křest krátce po narození” (KKC, 1250).

Někteří lidé říkají, že křest je pouze symbolický akt a nemá nic společného se spásou. Co jim mám odpovědět?

To je jednoduché – ukázat jim, co na to říká Bible. Za prvé, Bible nikde neříká, že křest je jen “symbolický”. Takovou pasáž v Písmu nenajdeme. Co tedy Bible hovoří o téhle svátosti?V knize Ezechiel 36; 25-27 čteme: “Pokropím vás čistou vodou a budete očištěni; očistím vás ode všech vašich nečistot…A dám vám nové srdce a do nitra vám vložím nového ducha…Vložím vám do nitra svého ducha…” Tohle místo ve Starém zákoně je předzvěstí novozákonního křestu. Podívejme se jestli Nový zákon koresponduje s tím, co čteme u proroka Ezechiela. Skutky apoštolů 2; 38: “Obraťte se a každý z vás ať přijme křest ve jménu Ježíše Krista na odpuštění svých hříchů, a dostanete dar Ducha svatého.”
Všimněte si, že zde není žádný symbolický jazyk – je to skutečné! Skutky apoštolů hovoří: “Přijměte křest na odpuštění hříchů,” Ezechiel hovoří: “Pokropím vás čistou vodou a budete očištěni; očistím vás ode všech vašich nečistot”, Skutky hovoří: “dostanete dar Ducha svatého,” Ezechiel hovoří: “ do nitra vám vložím svého ducha”. Možná už vidíte jak nás Bůh ve Starém zákoně připravoval na to, co nám chtěl dát ve své Nové smlouvě?

Skutky 22;16: “Nuže, neváhej! Vstaň, vzývej jeho jméno a dej se pokřtít, abys byl obmyt ze svých hříchů…” 1. List Korintským 12;13: “Neboť my všichni … byli jsme jedním Duchem pokřtěni v jedno tělo a všichni jsme byli napojeni týmž Duchem.” Jaké to bylo tělo? Tělo Kristovo. 1. Petrův list: “To je předobraz křtu, který nyní zachraňuje vás.”